Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


 

Stručná historie města Žďáru nad Sázavou

 

Osada Žďár vznikla na Libické stezce při cisterciáckém klášteře založeném Bočkem z Jaroslavic a ze Zbraslavi (též Boček z Obřan) roku 1252. Založení kláštera a jeho ochranu potvrdil v roce 1253 papež Inocenc IV. Po krátkodobé existenci v místech označovaných dnes "Na starém městě" (v dnešní lokalitě Klafar) byla přemístěna na levý břeh řeky Sázavy do míst dnešního historického jádra města.


Žďár jako městečko je poprvé zmiňován v listině českého krále Václava II. ze 14. června 1293. Podle zachovaných urbářů z roku 1407 čítalo městečko 94 usedlostí (celkový počet obyvatel byl mezi 500–600 osob), roku 1462 na 97 usedlostí a roku 1483 na 104 usedlostí.

Roku 1588 se dostal žďárský klášter pod správu olomouckého biskupství. Toto bylo příčinou dlouholetého sporu biskupství s klášterem, který nechtěl nový stav uznat. Městečko Žďár stálo na straně kláštera. Spor byl ukončen kardinálem Františkem z Dietrichsteina zrušením cisterciáckého kláštera roku 1606 a diplomatickým vyrovnáním s městečkem roku 1607.

Kardinál 11. června 1607 povýšil městečko Žďár na město a udělil mu nová privilegia a nový znak. Později se bývalé klášterní panství stalo soukromým majetkem kardinála až do jeho smrti v roce 1636. Roku 1638 odkoupil cisterciácký řád žďárské panství z pozůstalosti kardinála Dietrichsteina a do Žďáru se navrátili cisterciáci. Na konci třicetileté války, roku 1642, byl napaden klášter Švédy, ale ozbrojení měšťané jej ubránili. Roku 1647 Švédové město vydrancovali. V roce 1674 bylo ve Žďáře 109 osídlených domů a 39 domů neobydlených následkem války.

Roku 1704 potvrdil císař Leopold I. městu Žďáru jeho výsady a rozšířil městský znak o pole  se znaky kláštera a opata. Tento rozšířený znak používá město dodnes. Pod vedením opata Václava Vejmluvy se uskutečnila řada staveb v klášteře, ale i v celém jeho panství. Přestavby a výstavba nových staveb byly prováděny podle plánů architekta Jana Blažeje Santiniho-Aichela (1677–1723). První jeho stavbou ve Žďáře byl Dolní hřbitov z roku 1709, v dalších letech probíhala přestavba kostela Nanebevzetí Panny Marie. Nejznámější Santiniho stavba, poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře, byla vystavěna v letech 1719–1722. V roce 1761 byl vybudován u kláštera barokní kamenný most se sochami světců.

Po zrušení kláštera císařem Josefem II. v roce 1784 přešlo jeho panství do správy Moravského náboženského fondu a po jeho prodeji mělo postupně několik majitelů. Při nové politické organizaci po roce 1848 se Žďár stal roku 1850 sídlem soudního okresu. Politický okres byl v Novém Městě na Moravě. Tou dobou bylo ve vnitřním městě 350 domů s 2962 obyvateli, v sousedním Zámku Žďáře bylo 55 domů s 697 obyvateli.

Ve druhé polovině 19. století se začal ve městě rozvíjet národní život. Vznikla řada kulturních spolků a v letech 1884–1901 zde působil první český odborný lesnický spisovatel a redaktor Jan Theodorich Doležal (1847–1901). Pro žďárské kulturní spolky postavilo město Národní dům (dnešní Městské divadlo) slavnostně otevřený roku 1901.


Na přelomu 19. a 20. století vznikly první větší podniky, hlavně obuvnické. V roce 1898 byla otevřena železniční trať Havlíčkův Brod – Žďár, v roce 1905 byla otevřena trať Žďár – Nové Město – Tišnov. Dále byl ještě připravován projekt trati do Ždírce nad Doubravou, který zhatila přicházející 1. světová válka. Došlo též k prvním větším zásahům do staré zástavby města. V souvislosti s tím se ve městě roku 1911 ustavilo prvé Družstvo pro stavbu rodinných domků.

Na frontách první světové války v letech 1914–1918 padla řada žďárských občanů a čtyři z nich jako českoslovenští legionáři.  V roce desátého výročí vzniku Československé republiky, roku 1928 navštívil město president T. G. Masaryk.

Druhá světová válka postihla město nejvíce ve svých posledních dnech. V květnu 1945 byla zničena nebo poškozena řada domů. V roce 1949 se stal Žďár sídlem politického okresu. Téhož roku došlo ke sloučení s obcí Zámek Žďár a místo původního úředního názvu Město Žďár byl zvolen nový název města – Žďár nad Sázavou.


Po válce došlo k několikanásobnému vzrůstu počtu obyvatel. Bylo to v souvislosti s výstavbou strojíren a sléváren ŽĎAS, které spustily provoz v roce 1951. S rozvojem strojírenského podniku ŽĎAS se město velmi rychle rozrostlo a vznikla zcela nová sídliště. 

V 70. letech vedení města rozhodlo, že Žďár nad Sázavou by měl být „moderním socialistickým městem“, a proto nařídilo rozsáhlou asanaci města. Staré domy (mnohdy i cenné historické objekty) v centru města byly nahrazeny panelovými domy a obchodními středisky.

Dnes má Žďár nad Sázavou necelých 22 tisíc obyvatel, skládá se ze sedmi městských částí a čtyř přidružených obcí – Mělkovice, Radonín, Stržanov a Veselíčko.

 

 

 

 

Náhledy fotografií ze složky Staré pohlednice Žďáru a okolí